close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Listopad 2016

Kamarád taky rád aneb funguje kamarádství s výhodama?

29. listopadu 2016 v 16:38 Glosy podle Carrie
Nemáte vedle sebe stálého partnera, a je jedno z jakých důvodů. Nevyšel Vám předchozí vztah, Váš bývalý byl kretén a Vy jste vztahy zapověděla nebo nejste vztahový typ.. Na druhou stranu, chete sex, ale nechcete si ho užívat náhodně na klubových záchodcích někde na diskotéce. Chcete prostě najít muže, který bude Vašim kamarádem, ale zároveň i milencem. Ano, získáte tak dva v jednom. A co je lepšího než hledat v okruhu těch, které znáte. Nezadaný, pohledný kamarád, který má rád sex (a možná Vás v minulosti chtěl). Možná po vás pokukje na párty a nestrhne z Vás oči, i když vedle něj sedí tak nejhezčí kočka v klubu, jakoby měl klapky na očíh, celou dobu na Vás upřeně kouká, pohledem Vás vyhledává, ať už tančíte kdekoliv. Zpozorní, když Vás jiný muž pozve na panáka... Tak tady zpozorněte vy. Nejste na lovu, jela jste se jen bavit, ale ruku na srdce, nejen muži bývají nadržení a upřímně? Stejně ho jen provokujete, protože jste potvora, jste si sebou jistá a víte, jak na mužský. A stejně už víte jak to v ten večer skončí. Okouzlit, namotat, využít a odkopnout. Jo, tohle Vám teď vyhovuje, tohle teď hledáte. Přilévat olej do ohně, provokovat, ale stále si udržet nějakou hrdost.
A když prostě víte, jak na to, je to jednodužší. A ještě víc to zjednoduší fakt, že Váš kamarád je na tom podobně. Nemusíte nic říkat ani dělat. Prostě jen dotančíte a sednete si vedle něj. Jak ho nažhavit ještě více? Ignorujte ho. Ano, i když je to Váš kamarád a normálně se bavíte, prostě ho ignorujte. Nechte to na něm, přesvěčte ho, že to on tohle vymyslel. Ono to je sice naopak, ale věřte mi. Sedněte si vedle něj a prostě se dál bavte, jako by byl cizí, klidně se usmívejte na toho brýlatého ňoumu na baru, koneckonců... Jemu to pohladí ego a objekt Vašeho zájmu tím rychleji zareaguje. Já osobně tomu říkám nenápadná nápadnost. Chvíli seďte a sledujte co se stane.. Osloví tu kočku vedle něj? Ne, za celou dobu o ni nezavadil pohledem (i když vy být jím už si ji vedete domů). Místo toho Vás během chvilky začne objímat, hladit Vás po stehně, líbat do vlasů, a po dalších pár minutách už Vám do ucha šeptá onu slavnou větu, zda jdete s ním domů. Chvílí děláte ofuky.. ,,No jestli chceš, tak s Tebou půjdu.'' Jistě, klasická věta, která mu v hlavě rozsvítí červené světýlko a on znejistí, tím spíš mu to v hlavě začne šrotovat a řekne si, že zkusí to samé. ,,Klidně tady zůstaň jestli chceš.'' (jasně klidně půjdu na panáka s tím ňoumou od baru). ,,Jdu s Tebou, jdeme?'' zvednete se a natáhnete ruku k němu, což způsobí, že jemu se rozsvítí oči jak baňky na vánočním stromečku a už jste na cestě k němu..
Cestou domů Vás semtam má chuť přefiknout už na ulici, o pár metrů dál Vás přitiskne ke zdi nějaké budovy a ještě než dojdete k němu domů máte jeho ruku obtisknutou na zadku od toho, jak Vás po něm plácá. U výtahu se ujistí, že opravdu jdete s ním a než si u něj v pokoji stihnete odložit, unášíte se na další vlně polibků.. A stačí jediný jeho pohled a vy jste najednou čilá jako po pěti litrech kafe a obvykle je to po tom všem on, kdo usne první. Ale to nevadí, nakonec usnete pod jednou peřinou v tom pevném obětí, kdy on ráno necítí ruku, vy pro změnu zadek a .......
Ráno se vzbudíte, někdy dáte ještě rychlovku, jindy jen tak ležíte vedle sebe, vy už jste vzhůru, on ještě pospává. Z postele se zvedne akorát kvůli cestě na toaletu, takže tam jen tak ležíte, někdy v obětí, jindy Vás svými pohyby vybízí k raní masáži zad nebo škrabkání. Někdy se stane, že u toho sama usnete.
A když od něj odházíte? To už je většnou vzhůru a loučíte se opět jako kamarádi. ,,Tak se měj, ahoj''. A když se ten den později, nebo kterýkoliv jiný den potkáte, tváříte se, že se nic nestalo a že jste jen kamarádi. Nikdo nic neví a vy si spokojeně žijete svoje životy.
A světe div se, ono to funguje. Na druhou stranu, proč by vlastně nemohlo? Tím spíš, když si jasně řeknete jak to je, když oba víte na čem jste. Ano, mít kamaráda s výhodama je super a opravdu to funguje..
A že někdo tvrdí, že to nejde, protože jeden z nich se zákonitě do toho druhého zamiluje? Blbost. Pokud jste k sobě upřímní a bavíte se narovinu, fungovat to bude víc než skvěle.


Začarovaný kruh

23. listopadu 2016 v 20:04 Glosy podle Carrie
Nevzdávat se a bojovat. Vytrvat. Jenže ne vždycky to jde.
Říká se, že je těžké milovat někoho, kdo o tom neví.. No těžší je milovat toho, kdo o to nestojí. A nejtěžší je přestat milovat toho, kdo nás nikdy milovat nebude.
Znáte to, s někým se seznámíte, poznáte se, přijdou první náznaky, bušení srdce, motýli v břiše, nervozita... Jenže strach Vám brání cokoliv udělat, odkládáte schůzky, straníte se, ale strach Vás nakonec po čase opustí, vy se sejdete a v ten moment, kdy se vidíte, jste spolu... Pohledy do očí, první letmé dotyky, nervózní hovor (v podstatě o ničem), první pusa... Najednou si řeknete, že to je to, co chcete. Kašlete na okolí, jste v sedmém nebi, necháváte se unášet, jenže růžové brýle vám začnou sjíždět z očí, čas který jste zezačátku promarnili vám začne chybět, vy do všeho jdete po hlavě a najednou... Najednou všechno končí. Jenže city jen tak nevychladnou, vy pořád věříte, snažíte se... Pořád milujete. A jelikož láska nikdy není jednoduchá, vy nejste bezchybní, vztahy jsou komplikované a lidé ne vždy vědí co chtějí.
Ovšem je těžké žít s tím, že nevíme na čem jsme a nevíme, co pro toho druhého znamenáme. Když ten druhý říká jedno, ale chová se jinak. On Vás nedrží, ale ani nepouští.. Jednou to mezi Váma bouří jako uragán, po druhé je vše zalité sluncem. Jednou Vás miluje, potom zase nesnáší. Jednou jste jeho princezna a po druhé jste satan, kterého by nejraději zničil. A vy nic z toho nechápete. Nechápete, proč když Vás tak chtěl je najednou všechno jinak a on se k vám chová odmítavě a s odstupem, jakoby jste byla jedovatá. Hádka usmíření a pořád dokola. Potom najednu přijde chvíle, kdy si to všechno vyříkáte, vy konečně po dlouhé době víte na čem jste. Konečně jste dospěla k nějakému závěru. Řeknete si, že jedno upřímné mám Tě rád je mnohem lepší než tisíc falešných miluji Tě. Jenže tohle super rozuzlení se za chvíli zase rozpadne a vy jste opět na začátku...
Dost dlouhou dobu to nechápete, ale potom se Vám do života připlete někdo, kdo celou tuhle motanici objasní. Přijde něko, s kým si padnete do noty, trávíte spolu čas, hodně času..
Jenže teď se ocitáte na druhé straně. Teď jste tím druhým z předešlého "vztahu". Jste tím, kdo nemiluje, naopak ten druhý je vámi, tím co je do Vás zamilovaný a dává Vám to najevo. A vy najednou všechny svoje chyby vidíte z jiného úhlu pohledu, z druhé strany. A uvědomíte si vše.
Pro vás to může být jen kamarád, se kterým se bavíte, se kterým vám je dobře, ale on vás vidí jako objekt své lásky a nepřestává se snažit. Někdy je to milé, jindy otravné. Jenže jak čas běží a vy s ním trávíte víc a víc času, začnou kolovat lži, výmysli. Najednou už podle mnohých nejste kamarádi, najednou se z vás, jen kvůli tomu, že trávíte čas více s mužskými než s ženskými stane pouliční coura a údajně spíte s každým druhým... Ano, pěkné povídačky. Ale jak se tomu bránit? A proč to tak vadí lidem, kterým by to mělo být vlastně jedno? Proč když začnete obecně mluvit o kamarádovi, u kterého jste hráli poker, začnou si to někteří spojovat s určitými lidmi? Je to žárlivost? Vztek? Proč když se žena více baví s muži musí být hned coura, co s nimi i spí? To už v dnešní době nemohou být muž se ženou jen přátele? A na druhou stranu, proč člověk, který chce být jen kamarád tak řeší, kde jste s kým hráli poker, s kým se bavíte někde na baru nebo s kým tancujete na párty? A proč je někdy tak složité rozhodnout se, co v danou chvíli dělat?
Když mi můj kamarád řekl, že je do mě zamilovaný, dost mě to vyvedlo z míry. Snažila jsem se být milá, přátelská, narovinu jsem mu řekla, že mám srdce jinde, i když to už teď taky tak zcela neplatí... Čas běží a věci se mnohdy rychle mění. Člověk, kterého jsem tak milovala? Teď už to neřeknu. Ano, mám ho hodně ráda. Ano, záleží mi na něm. Ano, bila bych se za něj. Zbožňuju jeho smysl pro humor, vtípky a jeho hlas mě pořád dostává do kolen, ale láska? Láska už to není. Je pro mě víc než jen kamarád, ale míň než láska. Zůstal pro mě důležitým člověkem, za kterého se vždycky postavím. Nějakým způsobem mi prostě přirostl k srdci.
A kamarád, který mě miluje? Po všech peripetiích a věcech, co se odehráli za poslední dva měsíce a po poslední ráně pod pás, jsem se rozhodla, že bude lepší se nevídat, přerušit kontakt. Možná jsem tohle tušila už dávno, jen donedávna jsem neměla odvahu to udělat. Tedy do včerejška, kdy jsem se rozhodla mu napsat, že to tak bude lepší.
Nikdo neví, co bude dál, jestli to pomůže nebo ne. Ale jelikož vím jaké to je, být zamilovaná do někoho, kdo vás nemiluje... Vím jak tahle jednostranná láska může ublížit, a já nechci ubližovat jiným, když sama vím, jak moc to může bolet. Ano, mám toho člověka ráda, je pro mě kamarádem, s kterým jsem mnohdy zapomínala na problémy okolo, ale vím, že ho nikdy milovat nebudu a nechci mu dávat falešné naděje.
No problém je, že někdo rozšířil drb... No drb.. Spíše hnusnou pomluvu. Vymyslel si, že údajně spím právě s tímto kamarádem a ještě jedním člověkěm (který byl dřív kamarád, ale ukázalo se, že je falešný jako sníh na sahaře). Bohužel jsou lidé, co tomu věřit budou, a i když je to lež a hnusná pomluva, jak se tomu bránit? Jak dokázat opak? Nejde to, lidé dokáží být hnusní a podlí. Jediná obrana je útok? Já si myslím, že nejlepší obrana je ignorovat hlupáky, co tohle vymýšlí. Neposilovat tu lež, nešířit to dál. A i když mě bolí, že někteří tomu věří.. Kdo mě opravdu zná, ten věřit nebude. A co mě mrzí nejvíc? Že tomu věří i jediný člověk, od kterého bych to nečekala. A ikdyž to hodně mrzí a bolí, nemám se za co omlouvat. Nemám se proč cítit vina. Ačkoliv jsem dříve spoustu věcí podělala a za spoustu problémů a hádek můžu já, tentokrát mám svědomí čisté.
On čas ukáže pravdu a viník nakonec dostane to, co zaslouží.

Není to lehký

22. listopadu 2016 v 11:28
Už je to nějaký ten pátek, co jsem psala poslední článek. Ale znáte to, nějak není o čem psát, nenapadají vás témata, jste v práci nebo s přáteli... A pak najednou nastane situace, kdy máte téma vymyšlené ihned.
Hodně času jsem teď trávila mezi lidmi, ať už známými, přáteli nebo lidmi, které jsem sotva poznala. Je celkem paradox, jak rychle nám někteří lidé dokáží přirůst k srdci. Jak ti, které známe léta se najednou stanou cizími, ale z těch, které známe krátce se nakonec stanou skvělí přátelé..
Samozřejmně, čím větší kolektiv lidí, tím více pomluv, závisti, lží a faleše. Všichni se tváří jako kamarádi, ale sotva se člověk otočí, už mu bodají kudlu do zad. Lidi jsou znudění a neví co by, tak si prostě řeknou, že je strašná sranda vymyslet si nějakou blbost a tu šířit dál. Bohužel jsou lidé, kteří jsou důvěřiví a snadno zmanipulovatelní, zabejčení a nepřístupní názoru jiných, že by to mohlo být jinak, než jim někdo řekne. Mají klapky na očích a věří ,,přátelům", kteří jsou přitom mnohdy falešní..
Sama jsem pár takových lidí kamarády nazývala, než jsem pochopila, že hrají, jak se říká, na obě strany. Před váma jsou strašní kamarádi, vy jim věříte a druhý den zjistíte, že věci, co měly zůstat jen mezi váma, vy půlka města.. Jenže ikdyž Vám všichni říkají, že ti lidi takový jsou, vy si prostě stojíte za svým, máte klapky na očích a ostatním nevěříte. O to tvrdší je potom ten dopad, kdy zjistíte, že ti, kterým jste nevěřili měli pravdu.
Pár takovýchto podrazů od ,,kamarádů" jsem si zažila sama. Mám skvělého kamaráda, kterému věřím a mám ho ráda. Přiznávám, že jsme si taky prošli špatnými časy, obdobím hádek, nadávání, ignorace... Ale vždycky jsme se nakonec usmířili. Jenže podle někoho nemůžeme být v klidu dýl jak dva měsíce... Protože jak někdo vidí, že se v pohodě bavíme, nenapane ho nic lepšího, než si říct, že byl dlouho klid a chtělo by to nějaký vzrůšo..
Nejhorší na tom je, že ten kamarád tomu uvěří, protože přece logicky ty lidi co mu to řeknou zná dýl, a jsou to kamarádi.. Kdyby ovšem věděl, jak o něm tihle jeho kamarádi mluví za jeho zády, asi by se hodně divil.. Problém je v tom, že ten kamarád je prostě důvěřivý a dá se s ním lehce manipulovat. A lidé jsou svině, a využívají toho hojně, toho jsem si bohužel všimla... Možná i proto, že jsem sama bývala taková. Naivní, důvěřivá a snadno zmanipulovatelná.. Sama jsem takto několikrát naletěla, spálila se, neuměla jsem říct ne, ale časem jsem pochopila, že takto se mnou budou lidé jen manipulovat a budou toho využívat. Otevřela jsem oči a spoustu věcí jsem pochopila. A přesně takový, jaká jsem bývala já, je můj kamarád. Prošli jsme si spolu spustou problémů, složitých siuací o kerých nikdo nemá ani tušení, já jsem při něm stála vždycky, ať byla situace jakkoliv těžká, já se nevzdala, a mnohdy jsem byla jediná, kdo při něm stál. Proto mě tohle mrzí o to víc, že věří lidem, kteří se na něj v těch těžkých chvílích vykašlali, dělali si z něj legraci a za zády ho pomlouvají, místo toho aby věřil člověku, co ho nikdy nezradil a co za něj vždycky bojoval. Nejhorší na tom je, že se mě ani nezeptá, jestli to je nebo není pravda. No a ironií je, že někdo obnovil dva měsíce starý drb, o kterém jsme se s tím kamarádem ještě bavili.. Sama jsem o tom tenkrát začala a ujistila ho, že je to blbost. Společně jsme se tomu zasmáli a dál to neřešili, tedy do teď. A já nejspíš tuším, kdo s tím přišel. Nebo je náhoda, že dva měsíce jsme si všichni žili v klidu, bez pomluv a nějakých hádek, ale sotva se objeví po dvou měsících známý, tak se do dvou dnů vyvrbí taková aféra? Já myslím, že náhoda to opravdu není. Ale jak se říká, karma funguje a má adresu na každého. A i na toho, kdo tohle rozpoutal dojde, tím jsem si jistá! Jenže má cenu mu to říkat? Stejně mi to věřit nebude, vždyť mě zná jen dva roky, je možná od mala.. Ale záleží na tom? Já sama jsem se přesvědčila, že ne. Někoho můžete znát roky, věřit mu, ale přitom vám ten člověk lže a podráží vás kde se dá. Potom potkáte člověka, s kterým se zezačátku moc nemusíte, říkáte si, tak s tímhle člověkem asi kamarád/ka nebudu, ale opak je pravdou. Protože ten člověk vám dokáže, že právě jemu můžete věřit, nemaže vám med kolem huby, rozumí vám beze slov, rozesměje vás ikdyž se smát nechcete, stojí při vás, a vy víte, že ať mu řeknete cokoliv, tak to opravdu zůstane jen mezi vámi. Protože přátelství je především o důvěře a upřímnosti.
A já jsem opravdu vděčná a hrdá na to, že takového člověka v životě mám.