close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Duben 2016

Získáš ikdyž ztratíš

11. dubna 2016 v 14:09
,,Láska odchází stejně nečekaně, jako přichází."

Dvacet let si žijete svůj život v domnění, že je tak perfektní. Nic vám nechybí, máte svoji zábavu a koníčky. Pak ale najednou a nečekaně poznáte někoho, kdo bez pozvání vkročí do Vašeho života, a celý ho zamotá. Začnete jako kamarádi, protože on chodí s Vaší kamarádkou, ale postupem času, kdy spoleně trávíte čas a poznáváte se, spousta věcí se může změnit. On a Vaše kamarádka se rozejdou, a vy najednou ucítíte šanci, ucítíte pocit, že je mezi Vámi něco jinak, že by jste chtěla víc. A i když se bojíte, i když krátce za sebou máte nevydařený vztah, nějakým způsobem se snažíte. Jenže strach je silnější, a vy to vzdáte. Možná kvůli strachu, možná kvůli okolnostem.. Intenzivní chatování na facebooku, kdy o sobě vzájemně zjišťujete více informací pomalu skončí.. Na dva roky toho člověka ztratíte z dohledu i doslechu, ikdyž víte, že bydlí jen kousek od Vás. Žijete si dál, měníte život, přátele, koníčky.. Ale potom, najednou, po dvou letech si řeknete, že se půjdete podívat na fotbal, že se vrátíte na místo, které pro Vás kdysi bylo tolik důležité. A co se nestane? Po dvou letech, po tom, co jste si myslela, že je to vše za Vámi, ho uvidíte. Je starší, vyspělejší, snad ještě hezčí, než tenkrát, s vousy a úsměvem na rtech kolem Vás projde, ale Vy nemáte odvahu pozdravit. Sedí o dvě řady níž, a ikdyž máte touhu a tendenci jít za ním, nemůžete se pohnout. Fotbal skončí a vy neřešíte výsledek, protože od chvíle, co jste ho zehlédla, jste už zápas nesledovala, místo toho Vám hlavou běhaly vzpomínky, jak jste před dvěma lety chodívali na fotbal společně, jak jste trávili volné chvíle, s kamarádkou jste se na něj chodívali dívat, když hrával, psali jste si, dělali hlouposti před domem, po fotbale jste seděli před domem na lavičce, pouštěli si v telefonu písničky od Rytmuse, Vy jste mu kradla kšiltovku, on Vás lehtal.. Všechno, co bylo před dvěma lety vidíte jako dnes. Přemýšlíte o tom celou cestu domů, a druhý den se konečně odhodláte mu napsat. A všechno, jako by začlo na novo. Píšete si denně, ať už přes den, nebo v noci, řešíte kdovíco.. A jak jde čas, stupňují se motýly v břiše a zvyšuje tep srdce. Už to není jen klasické ,Ahoj, jak se máš?'. Tuhle frázi vystřídaly fráze jako ,Dobré ráno princezno.' nebo ,Kočko, jaký jsi dnes měla den?'
Den jde za dnem a najednou se dostanete k tématu partnerů, a najednou Vás v okýnku chatu na facebooku bliká zpráva, po jejímž přečtení se Vám rozbuší srdce. Už jde o něco víc, jenže vy opět propadnete strachu, necháte celou konverzaci na prahu flirtu a kvůli strachu nejste schopná jít dál. Po čase se konečně uvidíte, sice jen na deset minut, ale vy se ujistíte, že ty pocity jsou správné. Jenže ve Vás, zase a znova, zvítězí strach a vy začnete hledat chyby. Výmluvy, proč to nebude fungovat. Místo toho, aby jste hledala způsoby, jak to fungovat bude. On si to vyloží jako Váš nezájem. A ikdyž se spolu znovu sejdete, ikdyž vy tolik chcete, ikdyž se po ulici vedete za ruce a vy se cítíte jako princezna... Možná až v téhle chvíli jste pochopila, že necháte minulost minulostí, že se začnete snažit. Vy si uvědomíte, že on je ten, kterého jste vždy milovala a chtěla, a že po druhé už ho zmizet nenecháte. Jenže najednou na to jdete moc zhurta, moc rychle na něj, po hlavě. Najednou se z Vás stane stíhačka a trapka.. Možná, že společně sedíte v hospodě, držíte se za ruce a líbáte, možná, že si v té chvíli i shodnete na společné písni...
Ale jak bývá zvykem, ne všechno je tak, jak se zdá.

Chtěl on a nechtěla jste vy.
Potom jste chěla vy a nechtěl on.
A možná jste nakonec chtěli oba, ale už to nešlo.

Možná se stalo moc věcí, vy jste moc mluvila, hádali jste se kvůli hloupostem, řešili jste zbytečnosti, nedokázali si promluvit otevřeně a narovinu. A nezáleží na tom, že jste mu řekla, že ho milujete. Vy jste udělala chyby, které si budete vyčítat do konce života, mluvila jste s těmi, s kterými jste neměla, a věřila těm nesprávným.

Říká se, hoď minulost za hlavu, ale někdy to prostě nejde. A ikdyž jste nakonec, ať už po obrovské hádce nebo ne, nějakým způsobem našli cestu, jak to mezi Vámi bude fungovat, když jste konečně oba řekli, co jste potřebovali, a oba jste pochopili toho druhého, ne vždy to musí znamenat šťastný konec.

Jsou věci, které prostě vysvětlit nejdou, zůstávají nevyřčená tajemství i jizvy z minulosti.
A ikdyž jste se oba snažili, aby to nějak fungovalo, aby vše bylo tak, jak má být, i přesto všechno tomu chybělo něco víc. A nezáleží na tom, co si myslí druzí, protože ikdyž věděli, co se mezi Vámi dělo, věřte, že NIKDY neví vše. Jsou věci, které víte jen vy dva a jen vy dva je dokážete posoudit.
Prostě to tak být mělo. Nikdo nemůže hledat viníky a oběti, protože v tomhle případě nejsou. Občas prostě v životě věci nejdou tak, jak bychom si přáli. A vy nejlépe víte, jestli a jak moc jste se snažili, aby to vše fungovalo. Vy víte nejlépe, co jste si řekli, co jste spolu prožili. Možná byly věci, co Vás měly rozdělit a ublížit Vám, ale vy jste to ustáli a ještě Vás to posílilo, a to je to důležité, co by jste si měli uvědomit, protože to je to důležité. Byli lidé, co Vám to nepřáli, byly situace, které by ustál málokdo, byly hádky, po kterých jste si myslela, že už spolu nikdy nepromluvíte. Ale i po tom všem jste k sobě opět nějakou cestu našli. Některé věci Vás možná spojily, jiné Vás učinili silnějšími. Vy jste spoustu věcí pochopila a ve spoustě se poučila a on nejspíš pochopil, že jste před ním nikdy nic nehrála, že jste k němu vždy byla upřímná, a že jen s ním jste byla tím, kým jste doopravdy..
Ať už tak nebo tak, zůstali jste přáteli.

Koneckonců, ne nadarmo se říká ,,Přátelstí je někdy víc, než láska.''