Rodina...
Když se řekne rodina, každého jako první napadne šťastné období, takový ten obrázek, který najdete na internetu na každé druhé stránce. Ale ne vždy tomu tak je. Jako v mém případě.
Je tomu tak měsíc, co jsem se nesnesla s tátou, neustále jsme se hádali a nedokázali spolu vycházet jako normální lidi. Mým spojencem byla moje máma.. Ale dnes? Mám pocit, že se role obrátily o 360°... Ten, s kým teď vycházím je táta. Nedávno jsem se vrátila z města a táta přišel za mnou, sednul si na postel objal mě kolem ramen a zeptal se
,,Tak ukaž, co sis koupila.'' Byla jsem překvapená, protože dřív ho tyhle věci nezajímaly a cokoliv jsem si koupila považoval za zbytečné vyhazování peněz.. Ještě před čtyřmi dny jsme se pohádali kvůli hodinkám od Swatch, které jsem si objednala. Naši měli zato, že jich mám až moc. Že mít šestery hodinky je přílišný luxus. Jenže z toho mám troje vyloženě pracovní, za pár korun. Ty troje dražší ( Daniel Klein, právě Swatch a jedny od ONstyle z Barcelony) mám vyloženě parádnické, které bych si do práce nevzala.. Když mi ty nejnovější - Pink Glistar od Swatch přišli, hned jsem šla ukázat tátovi - a světe div se! Vcelku se mu líbili!
No, jenže zato s mámou se nesneseme. Jí vadí úplně všechno, a mě zase to, že to vadí jí.. Neustálé hádky, ty jsou na denním pořádku. Vadí jí, jakou hudbu poslouchám, na jaké filmy nebo seriály se dívám, že tančím, že zpívám. Chodím do práce, stejně jako ona. Neválím si doma šunky, ikdyž to tak občas vypadá. Taky mám svůj život, kterej si chci žít po svém.
,,Tak ukaž, co sis koupila.'' Byla jsem překvapená, protože dřív ho tyhle věci nezajímaly a cokoliv jsem si koupila považoval za zbytečné vyhazování peněz.. Ještě před čtyřmi dny jsme se pohádali kvůli hodinkám od Swatch, které jsem si objednala. Naši měli zato, že jich mám až moc. Že mít šestery hodinky je přílišný luxus. Jenže z toho mám troje vyloženě pracovní, za pár korun. Ty troje dražší ( Daniel Klein, právě Swatch a jedny od ONstyle z Barcelony) mám vyloženě parádnické, které bych si do práce nevzala.. Když mi ty nejnovější - Pink Glistar od Swatch přišli, hned jsem šla ukázat tátovi - a světe div se! Vcelku se mu líbili!
No, jenže zato s mámou se nesneseme. Jí vadí úplně všechno, a mě zase to, že to vadí jí.. Neustálé hádky, ty jsou na denním pořádku. Vadí jí, jakou hudbu poslouchám, na jaké filmy nebo seriály se dívám, že tančím, že zpívám. Chodím do práce, stejně jako ona. Neválím si doma šunky, ikdyž to tak občas vypadá. Taky mám svůj život, kterej si chci žít po svém.Že s ní netrávím čas a nesedím u stolu? Že si s ní nedám kávu? A k čemu by to bylo, když každá naše debata končí stejně? Hádkou a tím, že cokoliv řeknu je špatně a jen ona má pravdu? Můj názor je nepřípustný a to, co chci já je na desátý koleji...
Je spousta věcí, které o mě naši neví, které ví jen moje kamarádky. Občas bych si přála, aby mi naši více rozuměli, ale pak si uvědomím, že je to nejspíš hloupost. Přemýšlím o tom, a říkám si, vážně to chci? Vážně chci, aby o mě věděli skutečně všechno? Ne, že by něco z toho bylo protizákoné, ale mít svá malá tajemství není hřích. Navíc, některé věci rodičům prostě ani říct nemůžete..
Je spousta věcí, které o mě naši neví, které ví jen moje kamarádky. Občas bych si přála, aby mi naši více rozuměli, ale pak si uvědomím, že je to nejspíš hloupost. Přemýšlím o tom, a říkám si, vážně to chci? Vážně chci, aby o mě věděli skutečně všechno? Ne, že by něco z toho bylo protizákoné, ale mít svá malá tajemství není hřích. Navíc, některé věci rodičům prostě ani říct nemůžete..
A největší rarita? Tedy podle mě? Buzerace a rozkazování, kdy se mám jít vysprchovat.. Tím myslím čas. Většinou se chodím sprchovat kolem půl jedenácté večer, táta ještě později. Ale moje máma by byla nejradši, kdybych šla po večerníčku spát.
U nás doma je dvojí metr na všechno a na všechny. Se ségrou provedeme stejnou věc, ale u ní se mávne rukou, zato u mě se rozvine hádka, že mám občas pocit, že se začíná třetí světová..
Táta sedí u počítače celý den, ale mě za to buzeruje. Podle mámy se nosím a chovám jako princezna ze sábi, vypisuju hovadiny, čumím na trapný seriály a fotky cizích lidí.. Zabíjím čas a doma nic nedělám..
Ale když něco upeču, když umyju podlahu nebo utřu prach a vysaju v celém bytě, tak je to taky špatně, protože to dělám, když nikdo není doma a tajně.. Žiju španělskem, fotbalem a v imaginárním světě.. Tedy, podle mámy. Chovám se na svůj věk trapně, jsem splachovací spratek a jsem nevychovaná (a kdo mě vlastně vychovával? ....) Podobné věci slýchám denně.
Nevím, byly doby, kdy mě tohle dokázalo vytočit, kdy jsem brečela.. Ale dnes? Jsem dál, prošla jsem si tolika problémy, poučila se. Teď už si myslím svoje, ignoruji a prostě si žiju svůj život tak, jak chci já. Mám svoje názory a těch se nevzdám.
Nevím, byly doby, kdy mě tohle dokázalo vytočit, kdy jsem brečela.. Ale dnes? Jsem dál, prošla jsem si tolika problémy, poučila se. Teď už si myslím svoje, ignoruji a prostě si žiju svůj život tak, jak chci já. Mám svoje názory a těch se nevzdám.
Díky Bohu mám přátele na které se mohu spolehnout a jako útěk od reality tanec a zpěv. Umým stát na vlastních nohou a prát se se životem, který občas rozdává tvrdé rány. Jsou chvíle, kdy jsem vzteky bez sebe, nebo kdy bych nejardši zalezla a celý den probrečela, ale právě v těchle chvílích vím nejlíp, co mi pomůže. A ať už jsou to přátelé, hudba, tanec, kreativní činnost nebo psaní.. Vždycky vím, jak svůj život vrátit do normálu, a jak se říká.. Do pohody!
A právě díky maličkostem se dokážu znovu radovat.
A právě díky maličkostem se dokážu znovu radovat.