Dneska mě měl čekat skvělej den..
Na hřišti ve Slavoníně se konala akce, na které měl být i on. Můj princ z pohádky.
Doma jsem se upravila, oblékla a vyrazila jsem. Celou dobu jsem se těšila, protože on netušil, že tam budu. Ale jak je obvyklé, u těchto akcí, kdy chcete někoho překvapit.. Ne vždy se vydaří. Stejně jako v tomto případě.
Když jsem vešla do areálu, všude byla spousta lidí, a já v určitý okamžik cítila, že všichni zírají na mě. Na tenhle pocit si pomalu zvykám, a ikdyž jsem ráda středem pozornosti, bude asi chvíli trvat, než úplně zmizí ten divný pocit.
Nicméně, v té spoustě lidí bylo složité najít kohokoliv.. Stoupla jsem si tedy do řady na občerstvení, když v tom jsem u nedalekého stolu zpozorovala mého kamaráda, bývalého spolužáka mojí sestry. Chvíli jsem váhala, ale nakonec jsem rozhodla, že půjdu za ním. Což bylo nakonec dobré rozhodnutí. Chvíli jsme si povídali, když mu někdo volal. Další můj známý, další bývalý spolužák mojí ségry. A vlastně ho znám dobře, protože se hodně přátelil s Hugem - s člověkem, který mi vždy přišel, jakoby byl z jiné planety... A vlastně jsem se modlila, aby ho nepřivedl sebou.. Což se nestalo. Naštěstí.
Mého pana dokonalého jsem nakonec nenašla, zato jsem si pokecala s kamarádem a známým. Ale popravdě, očima jsem stále pendlovala v tom davu, kdybych náhodou svoji lásku uviděla..
Před osmou jsem se rozloučila s kamarádem a odešla. Pravda, byla jsem zklamaná, ale to se stává. Nebyla to ničí vina, nikdo nenesl zodpovědnost. On nevěděl, že tam budu a já ho prostě jen nenašla. Ale to je život. V jednu chvíli je všechno dokonalé, a během minuty se Vám před očima zatmí. A právě v těchto chvílích poznáte pravdu. Právě tyhle chvíle Vám pomohou uvědomit si to, co bylo doposud skryto hluboko v srdci.
Když jsem vešla do areálu, všude byla spousta lidí, a já v určitý okamžik cítila, že všichni zírají na mě. Na tenhle pocit si pomalu zvykám, a ikdyž jsem ráda středem pozornosti, bude asi chvíli trvat, než úplně zmizí ten divný pocit.
Nicméně, v té spoustě lidí bylo složité najít kohokoliv.. Stoupla jsem si tedy do řady na občerstvení, když v tom jsem u nedalekého stolu zpozorovala mého kamaráda, bývalého spolužáka mojí sestry. Chvíli jsem váhala, ale nakonec jsem rozhodla, že půjdu za ním. Což bylo nakonec dobré rozhodnutí. Chvíli jsme si povídali, když mu někdo volal. Další můj známý, další bývalý spolužák mojí ségry. A vlastně ho znám dobře, protože se hodně přátelil s Hugem - s člověkem, který mi vždy přišel, jakoby byl z jiné planety... A vlastně jsem se modlila, aby ho nepřivedl sebou.. Což se nestalo. Naštěstí.
Mého pana dokonalého jsem nakonec nenašla, zato jsem si pokecala s kamarádem a známým. Ale popravdě, očima jsem stále pendlovala v tom davu, kdybych náhodou svoji lásku uviděla..
Před osmou jsem se rozloučila s kamarádem a odešla. Pravda, byla jsem zklamaná, ale to se stává. Nebyla to ničí vina, nikdo nenesl zodpovědnost. On nevěděl, že tam budu a já ho prostě jen nenašla. Ale to je život. V jednu chvíli je všechno dokonalé, a během minuty se Vám před očima zatmí. A právě v těchto chvílích poznáte pravdu. Právě tyhle chvíle Vám pomohou uvědomit si to, co bylo doposud skryto hluboko v srdci.
Takže ano, možná jsem nesplnila to, co jsem chtěla, ale po dlouhé době jsem se viděla s mým kamarádem a zjistila jsem, že kluk, kterého jsem odsuzovala kvůli přátelství s Hugem, není zas až tak špatný.
A znovu jsem se přesvědčila, že moto ,Všechno zlé, je pro něco dobré' setsakramentsky platí!
Minimálně v to doufám!
), jsem se rozhodla pro něco podobného.


)



