Každý člověk má svoji historii, svoji minulost. Je jedno, jestli jde o určitou záležitost, špatnou zkušenost nebo o člověka, který Vám ublížil. Ikdyž si řeknete, že je to za vámi, pravdou je, že tyhle věci jsou stále ve vás. Čas od času si na ně vzpomenete, přehráváte si je, přemýšlíte, co jste udělali špatně.
I mě se tohle občas stává.. Ikdyž jsem sama několikrát řekla, že se už minulostí nezabývám, pravda to není.
Třeba zrovna dnes.. Po dlouhé době jsem šla na Sigmu. Je to už dva roky, co jsem tenhle svět fotbalu opustila. Ne proto, že by mě fotbal přestal bavit.. Ale proto, že jsem zažila velké zklamání. Bývala jsem velkou fanynkou Sigmy, každý zápas jsem stála v kotli, v jádru fanoušků. Bavila jsem se, domů jsem se vracela s vykřičenými hlasivkami.. Ale byla jsem naivní a hloupá, věřila jsem všemu, bezmyšlenkovitě jsem se hnala za něčím, co byla jen iluze, ublížila jsem neviným lidem. A to jen kvůli dvěma znuděným idiotům.. Ikdyž jsem si řekla, že je to za mnou, trvalo mi dlouho, než jsem se s tím vyrovnala. Na Sigmu jsem přestala chodit kvůli těm pohledům, a protože jsem se styděla.. A až dnes můžu upřímně říct, že je to za mnou. V době, kdy se tohle všechno dělo, jsem přetrhala veškeré kontakty s těmi aktéry. Když se mi jeden z nich opět po dlouhé době ozval, všechno se mi vrátilo.. Tenkrát jsem to dost prožívala. No tenkrát, bylo to před Vánoci 2014.. Po novém roce, kdy jsem si řekla, že chci začít od nuly, a že odpouštět je sice božské, ale někdy Vám to uleví.. Znovu jsem obnovila kontakt z jedním z těch, kdo mi bodnul kudlu do zad. Ovšem nyní jsem obezřetnější, opatrnější a než něčemu uvěřím, všechno si raději 3x prověřím.
Dnes jsem tedy po dlouhé době zašla na Sigmu. Nejdřív jsem si řekla, že se jen kouknu, spíš z recese, možná i trochu provokace, ale po asi 20 minutách mi došlo, jak mi tohle chybí. Bylo fajn po dlouhé době sedět na místě, které pro mě kdysi bylo středobodem světa. Sice jsem kvůli zimě a nevolnosti vydržela jen jeden poločas, ale už teď vím, že to nebylo jen povyražení. Jasně, ta euforie jako kdysi předtím tomu chybí. Vím, že už to nikdy nebude jako dřív..
Ale byl skvělý pocit vidět po té době lidi, se kterými jsem se bavila, vidět spolužáka ze střední, ikdyž mě zprvu nepoznal. Byl krásný pocit připomenout si něco, co pro mě dřív bylo tolik důležité.
A i když chodím do práce, na věci, které mám ráda si čas udělám. Pravda je, že už asi nebudu tou skalní fanynkou jako předtím, protože se mnoho věcí změnilo, ale občas se na Sigmu podívat zase půjdu. A už teď vím, že v sobotu 7.3.2015 tam na zápase proti Baníku Sokolov budu.
A možná, i na ty další, když budu mít volno.....