close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Přátelství

7. března 2015 v 12:02

Přátelství... Co to vlastně je a jak vzniká? A můžou být nejlepšími přáteli dívka a chlapec?
Přátelství je vlastně pouto. Pouto mezi dvěma a více lidmi. Poslední dobou o tomhle přemýšlím dost často. Nebudu zastírat, že z části i kvůli tomu, jaké přátelské pouto mezi sebou mají holky v seriálu Violetta. Drží při sobě, mají společná tajemství a věří se. Cami, Fran a Violetta. Přátelské pouto, které jsem já nikdy nepoznala. Nikdy jsem neměla nejlepší kamarádku, které bych mohla na 100% věřit, nikdy jsem nezažila pyžamovou párty, filmový večery.. Nic z toho.. Je mi 22 a jsem sama. Jedinou mojí nejlepší kamarádkou je mi moje sestra. Čas trávím doma u pc, nebo sama venku.. Dala bych cokoliv za to, mít takové přátelství, jako již víše zmíněné holky. Doteď mi to nevadilo, byla jsem zvyklá být sama. Na škole jsem si přátele vymýšlela, dělala si montáže, lhala... A k čemu mi to bylo? K ničemu. Nevím, možná je chyba i ve mě. Ve škole jsem byla šikanovaná, nikdy jsem nikam nezapadla, byla jsem terčem posměchů, narážek a rádoby vtípků mých spolužáků. A když už jsem si myslela, že kamarádku mám - zradila mě. Zjistila jsem, že mě za zády pomlouvá. Po tom všem, jsem se uzavřela, schovala jsem se za masku tvrďáka se slovní zásobou sprostých slov, hulení trávy a kalení do rána.. Časem jsem zjistila, že nic z toho mi nepomohlo..
A po všech těch lapáliích a zkušenostech jsem přestala lidem věřit, uzavřela jsem se svého snového světa a žila jiný život. Udělala jsem spoustu kopanců, způsobila problémy nejen sobě, ale i rodičům. A ikdyž si to teď přiznám, nedokážu už být jiná. Neumím lidem věřit, mám strach si je připustit k tělu.. Bojím se toho, že mi znovu ublíží. Že se znovu budu tak trápit, po nocích brečet a donekonečna přemýšlet, kde jsem udělal chybu..
Strašně ráda bych měla kamarádky, se kterými bych sdílela všechno, kterým bych mohla říct cokoliv, se kterými bych trávila volný čas, v létě s nimi chodila na koupák, na nákupy, do kina.. Strašně moc bych si přála zažít ten pocit mít někoho, na koho se můžu 100% spolehnout. Mít kamarádku, které když bych zavolala ve dvě v noci, by mě vyslechla.
Pořád si říkám, co dělám špatně. Tak moc bych si přála strhnout si tu trapnou masku a ukázat všem, jaká doopravdy jsem, vykřičet co cítím, ale strach ve mě je silnější. A nedovolí mi to.
Mám jen jednu jedinou přítelkyni, která je stejně praštěná jako já, která chápe moje záliby, která mě obejme, když brečím... Jen jednu, která je schopná jít se mnou v létě do parku, vzít kytaru a zpívat. Která chápe moje nadšení pro Španělsko, která stojí při mě.. Moje sestra.. A za to jí tolik miluju.. Ona jediná si vezme dětskou kytaru, kterou jsem si kdysi koupila pro sebe a začne se mnou zpívat. To jen díky ní vím, co znamená milovat, co znamená spřízněná duše. Znamená pro mě tolik, a já ji to ani neumím říct.. Jasně, občas se pohádáme, chvíli se spolu nebavíme, ale společně jsme skvělý tým. Je pro mě vším! A říkám si, není tohle pouto mnohem cenější než to přátelské?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama