Komunikace je všude. Komunikovat musíme doma, v práci, obchodě... Zkrátka všude, kam přijdeme. Ale jak se liší komunikace v běžném životě s komunikací v rodině? Jakým způsobem by se mělo doma mluvit? Jsou věci, které se říci musí a ty, které mají zůstat nevyřčené? Je správně, že mají děti před rodiči tajemství? Nebo by rodina měla být upřímná natolik, že si řekne všechno?
Co je první věc, když se ráno vzbudíte? Co člověk udělá jako první? Tím samozřejmě nemyslím ranní hygienu.. :-D
Když ráno vejdete do jiné místnosti, kde se nachází jiní členové rodiny, co se stane? Projdete kolem nich, vezmete si kafe, sednete si ke stolu a snídáte? Nebo prvně pozdravíte?
Je mnoho rodin, kde existují komunikační bariéry, kde jsou nastavená jiná pravidla, ale správně, když vejdete do místnosti, ve které se už někdo nachází, je eticky správné pozdravit. No fajn, ale když se po snídani každý člen odebere do jiné části bytu, či domu.. Co potom? Jak komunikovat?
Někdo by řekl, že je to zbytečné. Někdo považuje rodinnou komunikaci za důležitou. No vážně, co by měli například rodiče udělat,, když chtějí sdělit něco důležitého dítěti? Mají si založit facebook a komunikovat se svými dětmi tam? Posílat si emaily nebo si esemeskovat z pokoje do pokoje? Nebo si pořídit svolávací zvonek? Či všude po bytě lepit papírky se vzkazy?
Co je první věc, když se ráno vzbudíte? Co člověk udělá jako první? Tím samozřejmě nemyslím ranní hygienu.. :-D
Když ráno vejdete do jiné místnosti, kde se nachází jiní členové rodiny, co se stane? Projdete kolem nich, vezmete si kafe, sednete si ke stolu a snídáte? Nebo prvně pozdravíte?
Je mnoho rodin, kde existují komunikační bariéry, kde jsou nastavená jiná pravidla, ale správně, když vejdete do místnosti, ve které se už někdo nachází, je eticky správné pozdravit. No fajn, ale když se po snídani každý člen odebere do jiné části bytu, či domu.. Co potom? Jak komunikovat?
Někdo by řekl, že je to zbytečné. Někdo považuje rodinnou komunikaci za důležitou. No vážně, co by měli například rodiče udělat,, když chtějí sdělit něco důležitého dítěti? Mají si založit facebook a komunikovat se svými dětmi tam? Posílat si emaily nebo si esemeskovat z pokoje do pokoje? Nebo si pořídit svolávací zvonek? Či všude po bytě lepit papírky se vzkazy?

Podle mého názoru by se v každé rodině měl vyčlenit čas na to, aby se vyřešilo vše, co je nutné. A aby spolu rodina strávila čas. Hodinu, či dvě denně si sednout ke stolu a probrat, co je nového, jaké jsou plány na víkend. Zajímat se navzájem, co se stalo přes den jak rodičům v práci tak i dětem ve škole.
Myslím si, že je škoda, že spousta rodin spolu nekomunikuje. Děti mají tajemství, které neví nikdo... Jasně, každý máme něco, co rodičům nikdy nebudeme schopni říct. A je jedno, jestli se jedná o hádku s kamarádkou, rozchod s přítelem nebo něco vážnějšího. Jsou tajemství, která jsou akceptovatelná, ale také 'tajemství', která by měla být vyřčena a řešena.
Chcete - li mít s dětmi dobrý vztah a toužíte - li po tom, aby vám vše řekli, zkuste k nim přistupovat jako k přátelům. Chovat se k nim jako by byli Vaši kamarádi. Je těžké vycházet s dětmi v pubertě a s dopívajícími. Oni mají svoji hlavu a máloco jim vymluvíte. A když dítě v 19 uvidí, že s ním stále jednáte, jako by mu bylo 10 bude se podle toho chovat. Když mu ovšem ukážete, že jej berete jako rovnocené, věřte tomu, že to vaše vztahy zlepší, a nejen ty komunikační.
Myslím si, že je škoda, že spousta rodin spolu nekomunikuje. Děti mají tajemství, které neví nikdo... Jasně, každý máme něco, co rodičům nikdy nebudeme schopni říct. A je jedno, jestli se jedná o hádku s kamarádkou, rozchod s přítelem nebo něco vážnějšího. Jsou tajemství, která jsou akceptovatelná, ale také 'tajemství', která by měla být vyřčena a řešena.
Chcete - li mít s dětmi dobrý vztah a toužíte - li po tom, aby vám vše řekli, zkuste k nim přistupovat jako k přátelům. Chovat se k nim jako by byli Vaši kamarádi. Je těžké vycházet s dětmi v pubertě a s dopívajícími. Oni mají svoji hlavu a máloco jim vymluvíte. A když dítě v 19 uvidí, že s ním stále jednáte, jako by mu bylo 10 bude se podle toho chovat. Když mu ovšem ukážete, že jej berete jako rovnocené, věřte tomu, že to vaše vztahy zlepší, a nejen ty komunikační.


Puberťáci mají své sny, které se snaží plnit. Je úplně jedno, jestli je jejich sen být modelkou, herečkou, zpěvačkou, manažerkou v hotelu. Jdou si za svým, jsou odhodlaní a udělají cokoliv. Budou vám lhát, pokud jim to budete zakazovat. Pokud se smíříte s tím, že vás malý klouček, kterému už je mimochodem 18, chce být hercem a jezdí na castingy do cizích měst, a dáte mu najevo, že ho v tom podporujete, tak věřte tomu, že vám jednou bude vděčný, že jste jej nebrzdili v jeho snu.
Pokud chce vaše 22 dcera jet na koncert do velkého města, kde sama nikdy nebyla a touží po tom, nechte ji. Je na každém, aby vyletěl do světa, aby roztáhnul křídla a plnil si své sny. Protože pokud to neudělá, když je mladý, tak kdy? Můžete se bát, ale musíte chápat, že málokteré dítě chce jít ve šlépjejích svých rodičů. Ano, možná časem, až bude mít vlastní děti, pochopí že jste to mysleli dobře, ale pro teď.. Nechejte jít svoje děti vlastní cestou, mluvte s nimi jako s rovnocenými. Ano, pro vás to vždy budou vaši malí bobečkové, kterým jste měnili plínky, ale zkuste na to kouknout z jejich pohledu. Dospělý člověk nestojí o to, mít neustále za zadkem rodiče, nestojí o pusinkování na veřejnosti. Chce, aby jste s ním jednali jako s přítelem, ne jako s dítětem.
A věřte tomu, že když vaše dítě uvidí, že se snažíte, že mu ve 20 nezakazujete každou věc, bude s vámi mluvit více, začne vám více důvěřovat a možná vám prozradí i věci, které dříve měli zůstat zakopané hluboko v jeho mysli.