close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Fotbalová sobota

21. března 2015 v 19:06
Sobota a fotbal. Ideální směs!


Po dlouhé době jsem tam šla po třetí. Po třetí jsem se vrátila tam, kde jsem v podstatě dospěla.
Zase jsem viděla ty známé tváře, svého spolužáka a toho strašně milýho staršího týpka, co se tak krásně usmívá.. Jenže tam byl i ON! Moje tajná láska už dva roky. Celý poločas jsem se na něj dívala a doufala jsem, že mě pozná. Nestalo se. Řekla jsem si, že nebudu srab, ale ikdyž jsem chtěla.. Nedokázala jsem se pohnout. Všimla jsem si s kým tam sedí.. Na jednu stranu jsem byla happy, že ho vidím, když mi kamarádka řekla, že už tam teď nechodí. Ale na druhou stranu.. Nevím, vlastně nevím, na co jsem tu chvíli myslela. Vzpoměla jsem si jen na to, jak jsme se kdysi bavili, chodili jsme na fotbal spolu. Kamarádka věděla moc dobře, že se mi líbí a zkoušela mi pomoct.
Vybavilo se mi, jak jsme spolu kdysi seděli na fotbale. Kdo nás neznal, ten by řekl, že jsme pár, ale nebyli jsme. Ikdyž jsme se objímali a pusinkovali.. Jenže on byl opilý a všechny ty sladký řečičky mi říkal s alkoholem v krvi.. Odmítla jsem ho..
Možná jsem staromódní, ale myslím, že vyznání lásky by měly být upřímný a řečený ve chvíli, kdy ani jeden z partnerů nemá v krvi alkohol.
O poločase jsem mluvila s kamarádkou a všechno ji řekla. Ptala se mě, kdo jsou ty lidi co s nima sedí. Nemohla jsem to říct, jen jsem ji řekla, že zrovna nejlíp s nimi nevycházím.. Řekla i jen to, abych nebyla srab a šla za ním bez ohledu na to, kdo je tam s ním...
''Vždyť mu nedokážu napsat ani blbý ahoj na facebooku..'' řekla jsem trochu zklamaně.
Po téhle větě jsem slyšela jen ticho a větu 'Tak se na to vykašly a nech to na jindy.'

A má kamarádka měla pravdu, protože v tom mi došlo, že jdu na Sigmu za 2 týdny znovu a tentokrát už s odhodláním, že pokud tam bude, prostě s ním půjdu pokecat, děj se co děj!!

Ale aby nebyl tenhle post jen tak smutný..
Po zápase jsem si šla koupit do Vrtala něco sladkýho. Cestou tam jsem narazila na fanouška opačného týmu. Na fanouška Opavy. Já jsem měla na krku šálu Sigmy a on šálu Opavy.
Někdo by měl možná strach, ale já ne. Tuhle nevraživost mezi kluby já neřeším. Jsem objektivní a je mi jedno jestli ten, s kým se bavím fandí Sigmě, Přerovu, Spartě nebo Ostravě. Pokud je ten člověk milý vůči mě a respektuje to, komu fandím, nemám problém se s ním bavit. Mám spoustu známých, kteří fandí jiným klubům. A vycházíme spolu úplně v pohodě. Ale zpět k tomu fanouškovi Opavy. Už z dálky jsme se střetli pohledy, ale co následovalo potom? Když jsme se k sobě blížili, natáhl ruku na stranu, abych si s ním dala tleskla. Tak jsme kolem sebe prošli, tleskli si, usmáli se na sebe a pokračovali každý svým směrem..
Tímto bych tomu člověku chtěla poděkovat za to, že mi opět dokázal, že i fanoušci rozlišných týmů mohou kolem sebe na ulici projít bez nadávání nebo mlácení. Znovu mě ten člověk ujistil v tom, že mezi všemi těmi bitkaři existují i slušní a objektovní lidé, jako jsem já..
Jen mě mrzí, že jsem měla vybitý mobil.. Jinak bych se s ním vyfotila.. Tak snad příště!!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama